Zavinění
Zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k jeho jednání a k následku, který jím způsobí, tedy zda čin spáchal úmyslně, nebo jen z nedbalosti; bez zavinění nemůže být trestný čin spáchán.
Jak vzniká
Soud zavinění zkoumá vždy, když posuzuje, zda se konkrétní osoba dopustila trestného činu a v jaké formě (úmysl přímý či nepřímý, nedbalost vědomá či nevědomá).
Koho se týká
Týká se každého obviněného v trestním řízení, forma zavinění navíc ovlivňuje i výši trestu.
Jak ho uplatnit
Obhajoba může zpochybňovat, zda a v jaké míře pachatel zavinění naplnil, například tvrdit nedbalost místo úmyslu, což může vést k mírnější kvalifikaci činu nebo ke zproštění obžaloby.
Časté chyby
- Záměna zavinění s motivem činu, motiv je důvod jednání, zavinění je vztah k činu samotnému. - Domněnka, že bez úmyslu čin nemůže být trestný vůbec, přestože může jít o trestný čin z nedbalosti. - Podceňování rozdílu mezi vědomou a nevědomou nedbalostí při vlastní obhajobě.
Ověřte podle konkrétní situace a aktuálního znění předpisu.