Vina

Definice

Vina je v trestním právu vnitřní psychický vztah pachatele k jeho jednání (úmysl nebo nedbalost), jehož existence spolu s protiprávním činem a naplněním znaků skutkové podstaty zakládá trestní odpovědnost.

Jak vzniká

Otázka viny se řeší v hlavním líčení, kdy soud na základě provedených důkazů rozhoduje, zda obžalovaný čin spáchal a zda mu jej lze přičíst k zavinění.

Koho se týká

Týká se obžalovaných v trestním řízení, poškozených čekajících na rozsudek i svědků, jejichž výpovědi vinu prokazují nebo vyvracejí.

Jak ho uplatnit

Do pravomocného rozsudku platí presumpce neviny, obžalovaný nemusí nic dokazovat a důkazní břemeno leží na státním zástupci.

Časté chyby

- Zaměňování obvinění (zahájení trestního stíhání) s vinou, která je prokázána až rozsudkem. - Podcenění presumpce neviny, tedy dojem, že obviněný musí prokazovat svou nevinu.