Opatrovnictví
Opatrovnictví je situace, kdy soud ustanoví určité osobě opatrovníka, který za ni jedná nebo jí pomáhá rozhodovat tam, kde toho sama není schopná. Týká se to dospělých, jejichž schopnost rozhodovat je omezená (například kvůli nemoci nebo postižení), ale i dětí v některých konkrétních záležitostech.
Jak vzniká
Vzniká rozhodnutím soudu, typicky když je člověk omezen ve svéprávnosti nebo když je potřeba někoho, kdo bude hájit zájmy osoby, jež se sama nemůže nebo nedokáže o věc postarat. Opatrovníkem bývá blízká osoba, jiná vhodná osoba, nebo obec.
Koho se týká
Týká se lidí s duševní nemocí, demencí či těžkým postižením a jejich rodin, ale i dětí, kterým soud ustanoví opatrovníka pro konkrétní spor.
Jak ho uplatnit
Podejte k soudu návrh na ustanovení opatrovníka a doložte, proč to dotyčný potřebuje (například lékařskou zprávou). Pokud jste byli opatrovníkem ustanoveni, jednáte v zájmu opatrovance a u významnějších rozhodnutí potřebujete souhlas soudu.
Časté chyby
Záměna opatrovnictví s úplným zbavením svéprávnosti, které dnes možné není; přesvědčení, že opatrovník může s majetkem nakládat libovolně; opomenutí, že významnější kroky schvaluje soud
Ověřte podle konkrétní situace a aktuálního znění předpisu.