Nasciturus
Nasciturus je latinské označení pro počaté, ale dosud nenarozené dítě. Právo na něj hledí jako na již narozeného vždy, když jde o jeho prospěch – například o dědictví – za podmínky, že se narodí živé.
Jak vzniká
Vzniká už okamžikem početí a trvá až do narození dítěte. Význam získává typicky tehdy, když mezi početím a narozením nastane událost, která se dítěte týká, třeba úmrtí otce a otevření dědického řízení.
Koho se týká
Týká se hlavně rodin, kde má nenarozené dítě nárok něco zdědit nebo získat, a notářů či soudů, kteří takový nárok řeší.
Jak ho uplatnit
Prakticky se nárok nenarozeného dítěte uplatní tak, že se dědické či jiné řízení vyčká nebo přizpůsobí jeho narození. Po porodu pak za dítě jedná jeho zákonný zástupce, obvykle matka.
Časté chyby
Spoléhání na nárok i v případě, že se dítě nenarodí živé – pak práva zanikají; přehlédnutí, že nasciturus může dědit i po otci, který zemřel před jeho narozením; záměna s otázkou rodičovství, kterou je někdy nutné teprve prokázat
Ověřte podle konkrétní situace a aktuálního znění předpisu.